Žádný anděl, nikde nic....

Vzpomínáš, jak ti štíty rozdrtili křídla v prach. Tolik z tebe zbylo.
To ty by ses nedala, ty bys křičela a bránila se, kdyby ti brali život. A přece ti to nebylo platné...Milovala jsi vlasy, milovala jsi rty, milovala jsi pleť, milovala jsi...Jazyk tě proklínal, ale tys milovala. 
Milovala, dokud dopadl meč a hlava ti přistála na klíně. 
Jako kapka krve ve víně. jako hlas z temné, chladné síně.
Toho, jež tě tisíckrát proklínal, každým slovem poplival...
A k čemu ti pak byli polibky, když temná světla tě nezřela,
až k smrti od kolébky, zavřít si je nechtěla. 
Umlčela jsi zmiji. Zabila jsi boha. Křtitele.
Pak jsi ho políbila, vesele. 
Salomé...

Žádné komentáře:

Okomentovat

Fiat!