A všechno vonělo kokosem. Tou lživou, proradnou a přesládlou chutí. Kam jen oko dohlédlo, všude ležely hrsti strouhanýho kokosu. Měla jsem ho ve vlasech v nosu i v uších. Zatemnil mi rozum, chápání i vnímání. Nevadilo mi to. Milovala jsem tu lež, tu iluzi, tu mlhu, tu bílou zatracenou mlhu něčeho překrásnýho.
Cítila jsem teplo a nedokázala jsem se odtrhnout. Jedno tělo, jedno vnímání. Jedna mysl. Jeden pohled. Neměl nic, co bych postrádala, přesto měl víc než předtím. Ten pocit mě věznil, mučil i jemně laskal na řasách. A já chtěla být věčná. Cítit věčnost v tom momentu, v té chvilince. Hned teď.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Fiat!